Tenhle příběh se stal před hodně lety.

Studovala jsem tehdy na univerzitě, když se mi do cesty připletl jeden kluk. Docela jsme si rozuměli, ale později jsem z něho začala mít divný pocit, tak jsem to s ním ukončila.

Vlastně mi sice psal SMS a prozváněl, ale nakonec byl klid.

Někde začátkem prosince mi zemřel dědeček, takže se přípravy na svátky točily také kolem i jeho pohřbu. Nicméně jsem těsně před Vánoci poslala hromadnou zprávu s přáním pěkného prožití Vánoc.

Jenže jsem to omylem poslala i Oliverovi, který to bral, že by mohlo začít něco nového.

Nejprve, že je vše krásné a pak mi začal jen psát nadávky, urážky, výhružky.

Nejednalo se o moc pěkný pocit. Psala jsem, aby na mě zapomněl, ignorovala jsem ho, nic z toho nepomáhalo. Zprávy se na mém x let starým mobilu nedaly zablokovat. Čas pomalu plynul.

Byla noc z 25. na 26. prosince, kdy mě a sestru, s kterou jsem sdílela společný pokoj, probudila melodie. Bylo to hrací přání k mým 15. narozeninám, které už delší dobu nehrálo a bylo zarovnané ve skříni mezi časopisy a různými sešity. Přáníčko jsme se sestrou vyndaly a přestalo hrát.

„Divný,“ pomyslely jsme si.

Vím ale, že pár dní na to jsem měla živý sen. Stála jsem v mém studijním městě na nádraží a proti mně šel Oliver, díval se na mě podivně, bála jsem se ho, přibližoval se. Náhle v tom snu začala hrát melodie z přáníčka, neustále zesilovala. Někdo mi sáhl na rameno, otočila jsem se a spatřila dědečka.

„Obtěžuje tě ten kluk?“ zeptal se.

Mlčky jsem přikývla.

Hudba začala ještě více zesilovat, Oliver měl náhle děs v očích a zdrhal.

Poté jsem se probudila.

Byl to jen sen, ale od té doby jsem měla od Olivera klid. Už mi nepřišla ani jedna SMS.

Je to náhoda, nebo je doopravdy něco mezi nebem a zemí? To už ponechám na vašem rozhodnutí.

A další má otázka: Setkali jste se někdyv životě s něčím podobným?